Co se stane s koronavirem? Budeme s ním žít dál, snad i snadno

Co se stane s koronavirem SARS-CoV-2, pokud nedosáhneme stádní imunity? V takovém případě se stane téměř určitě virem endemickým. Takový virus volně koluje, byť ne se stejnou intenzitou po celý rok.

Lidské koronaviry byly do nedávné doby v podstatě opomíjeny, protože nepředstavují velkou zdravotní zátěž. To není dáno tím, že jde o viry endemické. Endemický není synonymem pro neškodný.

Endemický virus je virus všudypřítomný. Stejný statut mají čtyři další v tuto dobu známé lidské koronaviry (OC43, 229E, NL63 a HKU1). Nejméně tři z nich obíhají v lidské populaci stovky let. Dva z nich jsou zodpovědné za zhruba 15 % respiračních infekcí.

Lidstvo a endemické nemoci

Neštovice, spalničky, chřipka. To všechno jsou, či byly, endemické choroby. Přesto si vyžádaly stovky milionů životů. Život velké části nově narozených byl především ve velkých městech krátký. Města zkrátka měla dost obyvatel, aby se v nich udržely smrtící endemické choroby.

V pražských farnostech umírala do pěti let věku necelá polovina všech narozených dětí v první řadě na endemické infekční choroby.

POLOPATĚ: Průběh covid-19 aneb Jak se tělo brání infekci koronaviru SARS-CoV-2

Právě různé endemické nemoci tak byly hlavní příčinou, proč populace řady evropských velkoměst byly v historických dobách závislé na stálém přílivu nových obyvatel z venkova. Řádila v nich celá řada starých známých, tedy endemických, infekcí. A ty zabíjely více lidí, než kolik se jich ve městě rodilo.

Malé děti představují pro endemické nemoci nejsnadnější cíl. S infekcí neměly příležitost se setkat a jakmile jim z těla zmizí protilátky, které dostávají s mateřském mlékem, jejich nepoučený imunitní systém si musí poradit sám.

Co se stane s kronavirem?

Naštěstí SARS-CoV-2 je jiný případ. Zaprvé proto, že máme k dispozici účinné vakcíny, které velmi dobře chrání proti vážnému průběhu. Ty, kdo se nechají očkovat, včetně drtivé většiny těch nejnáchylnějších, tedy především seniorů, lze cíleně chránit.

A ty, kdo očkováni být nemohou, by mohlo chránit včasné podání monoklonálních protilátek (výhledově tedy přesněji koktejlů, směsí těchto protilátek). Ty poskytují dobrou ochranu, pokud se k pacientovi dostanou včas.

Na rozdíl od jara 2020, a do značné míry i podzimu a zimy 2020, jsou k dispozici možnosti, jak cíleně chránit zranitelné a výrazně zpomalit šíření nákazy. Byť 70procentní proočkovanost nemusí stačit na dosažení kolektivní imunity, samozřejmě šíření viru zkomplikuje. Tím se sníží pravděpodobnost nákazy těch, kterým by mohl vážně ublížit.

Kolektivní imunita. Jak a kdy jí dokážeme dosáhnout?

Zranitelných bude do budoucna nejspíše jen ubývat. Většina obyvatel by měla získat postupně proti viru nějakou míru imunity. Zkušenosti s tím nebudou mít jen nově příchozí na svět, tedy malé děti. A naštěstí v případě nového koronaviru probíhá nákaza u dětí téměř vždy lehce (bohužel ne vždy).

To není samozřejmost ani u koronavirů. Již zmíněný virus MERS, který se objevil na Středním východě, byl pro děti extrémně nebezpečnou infekcí. Smrtnost byla u malých dětí v řádu desítek procent. Kdyby byl MERS endemickým, mohl by se stát velmi závažnou dětskou infekcí.

Srovnání smrtnosti nákazy viry SARS (Cov-1), MERS a SARS-CoV-2 (CoV-2) v závislosti na věku pacienta. Údaje pro MERS jsou založené na poměrně malém vzorku pacientů (naštěstí), přesto jasně naznačují, že od obou virů z “rodiny” SARS se v tomto ohledu výrazně liší. Byť bychom neměli předpokládat, že pokud by MERS opravdu způsobil pandemii, zůstala by smrtnost takto vysoká. (foto Lavine et al., Science)

Lehký přechod?

V případě SARS-CoV-2 je situace příznivější a přechod k endemicitě viru by mohl proběhnout bez dalších velkých ztrát na životech. Naznačují to některé epidemiologické předpovědi a především hojně diskutovaný model, který v lednu 2021 zveřejnila v časopise Science skupina tří vědců ze dvou amerických univerzit.

K podobnému výsledku došla v médiích i celá řada jiných vědců, ale tato práce předkládá konkrétní argumenty a modely, které lze také napadnout a kritizovat. Autoři vycházejí z celkem rozšířené představy, že SARS-CoV-2 se spíše než SARS z roku 2003 nebo MERS v zásadních ohledech podobá dnes běžně se vyskytujícím lidským koronavirům.

Může i naočkovaný člověk přenášet koronavirus? Vyloučit to nelze

S těmito koronoviry se velká většina obyvatel planety setká poprvé ještě před nástupem školní docházky. To znamená, že jsou velmi rozšířené a šíří se opravdu účinně. K tomu jim nejspíše nemůže stačit jen přenos mezi dětmi. Pak by musely být opravdu extrémně infekční. Lidské koronaviry tedy šíří i lidé, kteří se již nakazili. Imunita získaná infekcí není dokonalá.

Lidé se mohou nakazit opakovaně, a to poměrně často (možná jednou za pár měsíců, možná za rok). Průběh bývá lehčí a tělo se viru rychleji zbaví. Alespoň to naznačil hojně citovaný experiment, při kterém byli dobrovolníci nakaženi endemickými lidskými koronaviry. (Nechat si schválit takový experiment se SARS-CoV-2 je těžší, protože reálně hrozí smrt účastníků. Ale od dubna 2021 již první běží.)

VIDEO: 4 hlavní důvody, proč 5G, koronavirus a covid-19 NEsouvisejí

Co to pro lidské koronaviry a jeho hostitele znamená? Virus našel ze svého hlediska velmi výhodný rovnovážný stav. Dokáže se účinně šířit, ale hostiteli prakticky neškodí. Nepřipravuje se o životní prostor a nenutí své nositele, aby se nákaze bránili (třeba změnou chování).

Z koronaviru dětská infekce

Teprve několik měsíců a jen díky zájmu o SARS-CoV-2 víme, že alespoň některé sezonní koronaviry mutují tak, aby účinněji unikaly imunitní ochraně. Nejde o proces příliš rychlý, tempo je výrazně pomalejší než u chřipky. I proto jsou pro lidské koronaviry (stejně jako u jiných endemických virů) nejjednodušším cílem malé děti. Ty tvoří v podstatě jediné „naivní“ cíle, na které může narazit.

Ale lidské koronaviry umí pochopitelně nakazit i dospělé. Infekce bývají spíše kratší a dospělí s vytrénovaným imunitním systémem budou virus šířit méně. Stačí to ale zjevně na to, aby se účinně šířit vůbec mohly. Modely odhadují, že za řádově desítky procent případů nákazy mohou právě tyto druhotné infekce u těch, kdo se s virem již setkali.

Koronaviry tak nemusí čekat, až se nashromáždí dost zranitelných. Tedy nenakažených či neočkovaných dětí. Nikdy také nejsou daleko, byť zdaleka nejlépe se jim daří v zimě, během které se odehraje drtivá většina případů nákazy. A způsobují stejně jako chřipka pravidelné epidemie. Na rozdíl od chřipky prakticky nepostřehnutelné ve statistikách úmrtnosti, protože infekce jen zcela výjimečně způsobí nějaké závažnější zdravotní problémy.

Pokud se však bude chovat zhruba podle vzoru jiných rozšířených lidských koronavirů, otázka Co se stane s koronavirem má poměrně jasnou odpověď. Zmíněný hojně citovaný model předpokládá, že nový koronavirus se skutečně změní v podstatě na lehkou dětskou infekci.

Byť bude virus pravidelně napadat i dospělé, mělo by jít prakticky výhradně o druhotné infekce. A v takových případech by i starší lidé měli být chráněni do té míry, že pro ně nebude příliš nebezpečný. Pro děti není příliš nebezpečný ani teď, takže by smrtnost měla podle modelu posléze klesnout na úroveň sezonní chřipky, tedy zhruba kolem 0,1 procenta.

Výsledky modelu endemizace SARS-CoV-2 Jennie Lavine a kolegů (foto Lavine et al., Science) — Výsledky modelu Jennie Lavine a kolegů (foto Lavine et al., Science)

Nejistoty, co se stane s koronavirem

Nejde přitom o předpověď ojedinělou, něco podobného říkají odhady či více nebo méně sofistikované modely řady dalších vědců. Přesto tento scénář nemusí být přesný. SARS-CoV-2 se v některých důležitých ohledech může od příbuzných virů lišit.

Nemáme například přesně změřeno, zda sekundární infekce mívají opravdu téměř vždy lehký průběh. Zda nemá vliv, pokud dojde k infekci nějakou jinou variantou viru. Nové varianty zatím nemohou úplně prolomit ochranu poskytovanou vakcínami ani předchozí infekcí, ale nemůže se to změnit?

Laboratorní, nebo přírodní? Původ koronaviru zůstává dál nejasný

Pokud by se SARS-CoV-2 měl chovat jako starší lidské koronaviry, podle daného modelu časem bude možné zcela ustoupit od očkování. Jiní odborníci to považují v dohledné době za dosti nepravděpodobné. Především z obavy, že ochrana proti vážnému průběhu u starších lidí ani při opakovaném vystavení viru nebude dostatečná.

Co se tedy stane s koronavirem? Tak daleko, jak se jen troufají vědci dohlédnout, by měl virus tedy nejspíše volně obíhat v několikamiliardovém stádu vhodných hostitelů jako téměř výhradně drobná zdravotní lapálie (sem tam někoho zabije, nebo k jeho smrti přispěje).

Mutace koronaviru se stále mění. Má smysl se očkovat?

Kdy se tak stane, to bude záležet především na tom, jak rychle se bude imunita šířit populací. Mluvíme o imunitě, protože nejde ani tak o to, zda se „šíří“ infekce nebo očkování. Ty nemají sice zcela totožný účinek, ale zatím se nezdá, že rozdíl by z hlediska konečného výsledku byl zásadní. Čím více lidí získá imunitu očkováním, tím méně bude ve zbytku pandemie mrtvých.

Není to nic nereálného, jak ukazuje příklad Česka. Necelý rok poté, co se tu virus začal opravdu ve větší míře šířit, máme cca 1,5 milionu potvrzených případů a téměř jistě další stovky tisíc případů nezachycených. Je celkem představitelné, že kdyby nebylo vakcín či protiepidemických opatření, bylo by promořování populace ještě rychlejší. Samozřejmě, na současných 32 tisíc mrtvých nad dlouhodobý průměr (a to bez výskytu chřipky) by v takové situaci nezůstalo.

ČTĚTE DÁLE:

Sdílejte článek