Ionizující a neionizující záření

Vliv záření na člověka a expoziční limity. Je kritika Šabatové oprávněná?

V souvislosti se sítěmi 5G se často skloňuje jejich údajně nedostatečně probádaný vliv na člověka. Zastánci této teorie se mimo jiné opírají o slova někdejší ombudsmanky Anny Šabatové, podle níž ministerstvo zdravotnictví přistoupilo k několikanásobnému legislativnímu zvýšení hygienických limitů bez širší odborné diskuse.

Toto stanovisko Anny Šabatové lze snadno dohledat na internetu, celé si ho můžete prostudovat zde. Někdejší ombudsmanka v reakci na výzvu k podpoře petice za zákaz sítí 5G v České republice kritizuje zákonné úpravy, které prokazatelně zvyšovaly expoziční limity neoionizujícího záření.

Mezi taková záření patří právě elektromagnetické vlny typické nejen pro mobilní sítě, ale například i rozhlas či standardní televizní vysílání. Tedy rádiové technologie, které se rozšířily po celém světě zejména ve 20. století. Jsou tu tak s námi po desítky let. A podle toho se k nim také stavíme.

Pravdou je, že zprvu se vlivem elektromagnetického záření na člověka lidstvo zrovna nezabývalo. Mělo jiné, významnější problémy, jako byla druhá světová válka. Systematický výzkum vlivu neionizujícího záření na člověka tak začal až po ní. Tehdy už bylo rozhlasové vysílání zcela běžné, vždyť první pravidelné v Československu bylo zahájeno už v roce 1923.

Vliv záření na člověka je minimální

Od té doby vědecká poznání značně pokročila. Vliv záření na člověka byl zkoumán v desítkách až stovkách studií a proběhlo tolik expozičních a laboratorních testů, že si vědci jsou svými závěry téměř jisti. Jak rádi říkají: „s pravděpodobností blížící se jistotě“ je vliv elektromagnetického záření na člověka (ale i hmyz, ptáky a podobně) minimální, ne-li nulový.

Ostatně, nejlepším vědcem je příroda sama. A jelikož nás ani žádný jiný známý organismus na Zemi neobdařila schopností elektromagnetické vlny vůbec vnímat, zřejmě v tom sama nespatřovala žádnou evoluční výhodu. Jednoduše nejsme schopni ničím, žádným buněčným mechanismem, toto záření vůbec vnímat. A samo o sobě nemá tolik energie, aby platil opak. Jako u takzvaného ionizujícího záření (rozdíly vysvětlujeme v tomto textu).

Ale to odbočujeme, zpět k oněm limitům. Stejně jako v případě nyní hojně sledovaných vakcín proti covid-19, i z pohledu elektromagnetického záření se v průběhu let měnil i přístup k němu. A expozičním limitům zvlášť. Kroky, které se udály, vždy vyplývaly z míry vědeckého poznání té doby.

Expoziční limity záření: jak to je

Při určování expozičních limitů rádiového vysílání se mimo jiné brzy zjistilo, že přístup založený na principu co nejnižšího možného výkonu (takzvaný ALARA – As Low As Reasonably Achievable) je v praxi nepoužitelný. Takové vysílání zkrátka nefungovalo, bylo příliš slabé, ztrátové a lehce zarušitelné.

Zbýval tedy druhý princip založený na možnostech samotných technologií (ALATA – As Low As Technicaly Achievable). Ten je užíván dodnes a garantuje technologickou stabilitu za co nejnižších expozičních hodnot. A nad rámec tohoto principu se dlouhodobě uplatňuje i principu předběžné opatrnosti PP (Precaution Principle).

Oba tyto přístupy následně vyústily k vytvoření velmi nadhodnocených expozičních limitů, u nichž byla vzhledem k tehdejšímu vědeckému poznání prakticky jistota, že vliv záření na člověka bude minimální. Víc než o vědu tu ale dost možná šlo o hodnoty poddajné nutnosti mezinárodní shody, tedy právě o onen princip předběžné opatrnosti.

Výsledkem tohoto snažení bylo vytvoření mezinárodně přijímaných doporučení pro ochranu zdraví před neionizujícím zářením (ICNIRP, ACGIH, IEEE), která vznikla v 90. letech minulého století. V roce 1999 pak Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlašuje, že „dodržení nejvyšších přípustných hodnot stanovených komisí ICNIRP je dostatečné pro ochranu zdraví“. Tím se stanovil mezinárodní úzus.

Podstatné informace o vývoji expozičních limitů a vlivu záření na člověka ostatně detailněji uvádí tato prezentace (nové okno, PDF) vedoucího Národní referenční laboratoře pro neionizující elektromagnetická pole a záření Státního zdravotního ústavu Lukáše Jelínka.

Šabatová a kritika expozičních limitů

Slova Šabatové o tom, že „již v roce 2000 přikročilo ministerstvo zdravotnictví k několikanásobnému legislativnímu zvýšení hygienických limitů pro neionizující záření bez předchozího projednání tohoto kroku s odbornou a laickou veřejností“, tak skutečně mají reálný základ. Vyplývají z toho, že Česká republika tehdy jako první v Evropě na doporučení Rady Evropy z roku 1999 přijala ony expoziční limity stanovené ICNIRP.

Tímto krokem se tehdy změnila vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 408/90 Sb. z roku 1990 o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření. Nově ji nahradilo nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. A toto nařízení a expoziční limity se znovu měnily až v roce 2013, to se ale týkaly především nízkých frekvencí od 0 do 10 MHz využívaných ve zdravotnictví.

Šabatová se ovšem ve svém vyjádření mýlí v tom, že ministerstvo k tomuto kroku přistupuje „bez projednání s odbornou veřejností“. Výše expozičních limitů naopak vychází z vysoce odborných výzkumů, které dnes trvají nepřetržitě prakticky sedmdesát let. Jestli tedy lze ministerstvu něco vyčítat, je to možná chybějící otevřená komunikace k veřejnosti, nikoli odborná. Tato odbornost vyplývá už z oněch mezinárodních autorit, které expoziční limity nastavují na základě aktuálně známých vědeckých doporučení.

Vliv záření na člověka – odborná publikace

Neschopnost státu komunikovat s veřejností je ovšem známa také desítky let. A pandemie koronaviru pak tuto neschopnost jen potvrzuje. Výsledkem snažení někdejší ombudsmanky Šabatové tak je, že stát vytvořil pro zájemce odbornou brožuru Informace č. 20/2019 nazvanou NRL pro neionizující elektromagnetická pole a záření – Rizika expozice člověka elektromagnetickému poli v telekomunikační síti páté generace.

Ta společně s již uvedeným materiálem Lukáše Jelínka ze Státního zdravotního ústavu patří k povinné četbě každého, kdo se o vlivu záření na člověka chce skutečně něco dozvědět. Jistě pak i sami dospějí k závěru, že ony zvyšující se expoziční limity člověka nijak neohrožují. A vliv záření na člověka se nemění ani s příchodem 5G sítí, protože výkony 5G vysílačů jsou o poznání nižší než u dnešních mobilních sítí.

Co byste si tedy z tohoto textu měli ideálně odnést?

  1. vliv elektromagnetického záření na člověka je zkoumám po desítky let bez jakýchkoli prokazatelných negativních účinků
  2. expoziční limity pro ionizující (i neionizující) záření jsou stanovovány na základě aktuálních vědeckých poznatků, nikoli nahodile
  3. 5G vysílače se v principu nijak neliší od současných vysílačů, naopak vyzařují mnohem méně energie a umí s ní lépe nakládat

ČTĚTE DÁLE:

5G 5G procesor 5G smartphone 5G smartphony 5G sítě Apple Astra Zeneca covid covid-19 Dezinformace dimensity ericsson hoax huawei iphone konspirace Koronavirus mediatek mmWave Motorola nejlevnější 5G smartphone novinka O2 očkování očkování covid-19 Pfizer pokrytí procesor práce na dálku práce z domova připojení qualcomm realme rozvoj samsung smartphone snapdragon statistika t-mobile technologie vakcinace Vakcína vakcína covid vakcína mRNA xiaomi

Sdílejte článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *