Covid ukázal, že práce z domova má potenciál. Ale jsou zde i překážky
Covidová pandemie po celém světě změnila pracovní návyky, režim a i další aspekty vykonávání práce. Je zřejmé, že práce z domova má potenciál. Jestli se však změny udrží, záleží na všech: pracovnících, vedoucích, majitelích firem.
Když se vrátíme do roku 2019, tak se vracíme do doby, kdy bylo běžné chodit do práce s důrazem na onu docházku v přesném slova smyslu. A je jedno, jestli mluvíme o situaci v Česku nebo v USA či v Číně. Zaměstnanec vykonával svou práci na svém pracovním místě, doma mohl zůstávat jen na dovolené, nemocenské a v některých případech si mohl za měsíc či kvartál vzít pár dnů tzv. sick days, které se nezapočítávaly do dovolené či nemocenské.
Práce z domova nebyla obvyklá, málokdy byla stanovena přímo v pracovní smlouvě, i když samozřejmě i takové pracovní pozice byly. Obvykle to záleželo na domluvě a benevolenci nadřízených či firemní politiky.
To vše pandemie koronaviru změnila. Covid jednoduše ukázal, že práce z domova má potenciál. Je v mnoha případech možná a nijak nesnižuje výkon. A proč to nešlo dřív? Zřejmě obavy, nejistota, nezkušenost. Mix věcí, které by se bez situace, která nic jiného neumožňovala, nepodařilo v praxi ověřit.
Oddělení evaluací, Sekce evropských fondů a mezinárodní spolupráce, Ministerstva práce a sociálních věcí si již při první vlně koronavirové pandemie nechalo vypracovat dotazníkové šetření, které mělo ukázat, jak na práci z domova nahlíží samotní zaměstnanci a jak vedoucí pracovníci.
Průzkum odhalil situaci
Z odpovědí téměř 6 000 respondentů z řad pracovníků i vedoucích či manažerů vyplývá, že prostor pro práci z domova vidí obě skupiny respondentů. Z šetření vyplývá, že z šetření mezi zaměstnanci by bylo možné plně pracovat z domova v 20 až 60 procentech případů. Podobně dopadl průzkum mezi vedoucími pracovníky, kde by v podobném rozptylu mohla z domova pracovat většina zaměstnanců.
Průzkum probíhal v první vlně koronavirové pandemie, další dvě to prokázaly v praxi. Tam, kde to možné bylo, se z domova pracovalo. Především na jaře 2021 to umožnilo rozjezd ekonomiky ještě před plným návratem do běžného procesu, ke kterému prakticky došlo až z nástupem léta letošního roku.
Šetření nákladů, benefit pro zaměstnance
Především v soukromých firmách pak určitý podíl práce z domova zůstal. V běžném režimu je to pro zaměstnance benefit a pro firmy to může být možnost jak ušetřit náklady. Mohou redukovat kancelářské prostory a víc využívat tzv. plovoucí pracovní plochy. To jsou kanceláře, kde zaměstnanci nemají vlastní místa, ale buď jedno sdílí víc pracovníků a nebo jsou zcela plovoucí. To sice nejsou novinky koronavirové doby, ale právě Covid ukázal, jaký má práce z domova má potenciál a že ji lze běžně praktikovat.
Ale vše má samozřejmě své limity. Část zaměstnanců prostě z domova pracovat nemůže. Uvedený průzkum jako hlavní důvody uvádí přímou práci s klienty, ty si prostě domů pozvat nelze a ani s nimi nelze komunikovat přes videohovor. Limitem je podle průzkumu i práce v terénu, přesná pracovní doba nebo práce vázaná na konkrétní místo.
A proč to nešlo dřív? I to průzkum Ministerstva práce a sociálních věcí dává odpovědi. Nejčastěji to bylo neumožněním vedení organizace, problémem bylo i vybavení na straně zaměstnavatele, problémy se zabezpečením vzdáleného přístupu či technickém vybavení pracovníků.
Práce z domova má potenciál
I to se v mnoha případech podařilo vyřešit. Tím, že pandemie byla a je celosvětovou, tak mnohé problémy bylo nutné řešit globálně, takže se na trhu objevilo množství řešení, především softwarového, které výše uvedené problémy řeší. Naopak mnoho firem muselo aktualizovat hardwarové vybavení. Například se masivně nahrazovaly stolní počítače přenosnými, aby je zaměstnanci mohli používat i z domova. Což vedlo ke krátkodobým nedostatkům hardwaru na trhu.
Práce z domova má potenciál, který by měl přetrvat i po skončení koronavirové pandemie. Vyžaduje to však vstřícný přístup jak ze strany zaměstnavatelů tak i zaměstnanců. Navíc je dobré najít kompromis mezi prací z domova a prací v kanceláři. Oba extrémy nejsou dobré.
