Buňky z lidských embryí ve vakcíně nehledejte

Buňky z lidských embryí ve vakcíně? Jak je to ve skutečnosti

Lidé, kteří odmítají očkování proti covid-19, pro to mají celou řadu různých důvodů. Některé z nich jsou na zajímavou debatu, jiné jsou ovšem založeny výhradně na neúplných znalostech. Příkladem je i představa, že lze najít buňky z lidských embryí ve vakcíně.

Jeden příklad za všechny:

Screenshot postu z prosince 2020
Screenshot postu z prosince 2020

Podobná informace je nepochybně znepokojivá až šokující. Skutečnost je snad ještě zajímavější, ale méně „nelidská“, než by se mohlo zdát.

Pravdou je, že vývoj, a v některých případech i výroba vakcín či jejích složek, se bez lidských buněk neobejde. A že v některých případech jde o buňky embryonální. Platí ovšem, že buňky z lidských embryí ve vakcíně nejsou, slouží jen jako „nástroje“ pro vědce a výrobce očkovacích látek.

Buňky z lidských embryí ve vakcíně

Slouží například jako líhně pro virus. V řadě případů je buď pro samotnou vakcínu či pro ověření jejich účinků nějaký ten virus „namnožit“. Sám to ovšem nezvládne, musí se množit v nějaké buňce. A v některých případech se množí dobře jen v buňkách lidských, a tak vědci sáhnou po nich.

Neposlouží k tomu ale libovolná lidská buňka. Jsou to speciálně vybrané buňky, v mnoha případech s poměrně dlouhým rodokmenem sahajícím zpět desítky let. Hlavní vlastností, pro kterou byly vybrány, je jejich nesmrtelnost. Díky ní jich je jich možné v laboratoři vypěstovat v podstatě libovolné množství.

To není zdaleka normální. Běžné lidské buňky se totiž po několika desítkách generací dělit přestávají. Je to kvůli vrozené pojistce, která má zabránit vzniku rakovinového bujení. Při každém dělení se tak zkracují „ocásky“ na koncích chromozomů, tzv. telomery. Když se zkrátí úplně, další dělení už se nepovede, protože chybí spouštěč aktivovaný telomerami. V některých případech ovšem toto omezení neplatí.

Týká se to například rakovinových buněk, ale také buněk embryonálních. V prvním případě jde samozřejmě o poruchu vrozených ochranných mechanismů, v tom druhém o nutnou vlastnost buněk, ze kterých má vzniknout celý organismus.

Embryonální buňky se „nevypnou“

K poruše a vzniku donekonečna se dělících buněk může dojít několika způsoby. Obvykle z nějakého důvodu dojde k „vypnutí“, nebo poškození genů, které spouštějí mechanismus řízené buněčné smrti, tzv. apoptózy.

Ty slouží de facto jako „nouzový vypínač“ buněk právě proti zhoubnému bujení. Nejznámější a nejlépe popsanou z těchto genetických pojistek je gen TP53, ale jen jeho poškození nestačí. Změny k vytvoření nesmrtelných linií může ovšem způsobit také virus, náhodná mutace nebo karcinogenní látky.


Tento působivý snímek z elektronového mikroskopu zachycuje jednu buňku HeLa linie v poněkud atypické situaci – během tzv. apoptózy, tedy v podstatě řízené sebedestrukce. Hlavní devízou těchto buněk je to, že apoptózou neprochází, a mohou se tedy v laboratoři množit prakticky bez omezení a do nekonečně. Ale v biologii málokteré pravidlo platí absolutně. (foto NIH)
Snímek z elektronového mikroskopu zachycuje jednu buňku HeLa linie v poněkud atypické situaci – během tzv. apoptózy, tedy v podstatě řízené sebedestrukce. Hlavní devízou těchto buněk je to, že apoptózou neprocházejí, a mohou se tedy v laboratoři množit prakticky bez omezení a do nekonečna. Ale v biologii málokteré pravidlo platí absolutně. (foto NIH)

Dnes už vědci dokážou vytvářet nesmrtelné lidské buněčné linie i cíleně, protože mohou tyto „geny“ vypnout. Často je však rychlejší a levnější objednat si vhodnou linii z tkáňové banky, a tak se některé linie používají doslova po celém světě.

Buňky s rodokmenem

Typickým příkladem je linie HeLa, která vznikla z buněk odebraných z nádoru Henrietty Lacksové na konci ledna 1951. Od té doby se její buňky množí v laboratořích po celém světě. Buňky této mladé ženy, kterou rakovina (vzniklá v děložním čípku patrně kvůli virové nákaze) byly první známé lidské buňky, které se dokázaly množit v laboratorních podmínkách, a to bez omezení, do nekonečna.

Díky tomu se HeLa linie stala jedním z nejdůležitějších nástrojů moderní medicíny, biologie i genetiky. Na ní se zkoušely (a dodnes zkoušejí) nové léky, třeba vakcína proti obrně, genetické i onkologické metody. Bez ní by nebylo možné zkoumat lidské viry, protože neexistoval způsob, jak je v laboratoři množit. Ověřovaly se na ní i účinky radiace a stavu beztíže na lidské buňky.

Ale HeLa není zdaleka jediná a dnes už možná ani nejdůležitější (a to i přesto, že na celém světě je v tuto chvíli zřejmě dohromady více HeLa buněk než Henrietta měla za života v těle). Nesmrtelných buněčných linií se dnes v laboratořích využívá celá řada.

Hojně se například využívají ledvinové buňky známé pod zkratkou HEK (human embryonic kidney cells), jejichž předchůdce opravdu někdy začátkem 70. let někde v Holandsku izolovali z lidského plodu. Další linií podobného původu je MRC5 (komerčně dostupná jako ATCC® CCL171™), což jsou plicní buňky (fibroblasty), které byly v roce 1966 izolovány z plic nevyvinutého plodu.

Pro vědecké účely je totiž důležité mít linie různých typů tělních buněk, aby se na nich daly ověřovat například účinky potenciálních léků. Nebo aby posloužily k výrobě bílkovin nutných třeba pro vakcíny či léčiva. Je asi pochopitelné, že účinek stejné látky může být na HEK linii (buňky ledvin) jiný než u buněk HeLa, které pocházejí původně z tkáně děložního čípku.

Lidské buňky jako byznys

Tento postup se může zdát celkem pochopitelně poněkud morbidní a nelidský. A skutečně je pravdou, že předpisy a pravidla pro odběr takových buněk se postupně zpřísnily a zpřísňují. Lékaři a vědci v řadě případů k pacientům přistupovali jako k „biologickému materiálu“ a nijak je neinformovali, jaké s jejich buňkami mají plány.

Křiklavým příkladem byl případ právě Henrietty Lacksové. Tedy „matky“ nejslavnější linie HeLa, která se jako chudá Afroameričanka dočkala ještě nižšího standardu zacházení, než bylo v 50. letech v USA obvyklé. A to standardy informovanosti pacientů nebyly v té době nijak vysoké. Obecně šlo v podobných případech o typický příklad asymetrické situace, ve které jedna strana (lékaři) měla drtivou informační převahu.

Není tedy nic špatného na tom, když se na využití tkáňových linií upozorní, a veřejnost získá lepší přehled, jak vlastně biologický výzkum probíhá. Ne vždy odborníci takovou pozornost vítají, protože jim z jejich pohledu komplikuje práci. Ale jak je vidět i na míře odporu k očkování proti SARS-CoV-2 (a vůbec celého průběhu pandemie), důvěra veřejnosti je důležitou podmínkou účinných protiepidemických opatření.

Nicméně: buňky z lidských embryí ve vakcínách skutečně nenajdete.

ČTĚTE DÁLE:

5G 5G procesor 5G smartphone 5G smartphony 5G sítě Apple Astra Zeneca covid covid-19 Dezinformace dimensity ericsson hoax huawei iphone konspirace Koronavirus mediatek mmWave Motorola nejlevnější 5G smartphone novinka O2 očkování očkování covid-19 Pfizer pokrytí procesor práce na dálku práce z domova připojení qualcomm realme rozvoj samsung smartphone snapdragon statistika t-mobile technologie vakcinace Vakcína vakcína covid vakcína mRNA xiaomi

Sdílejte článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *